Kam kráčíš, Ukrajino? Patová situace

Situace na ukrajinském území se postupně dostala do patové situace. Separatisté stále ovládají některá východní území a vládním jednotkám se nedaří tato teritoria vojensky ovládnout a vzbouřence vytlačit. Naopak se separatistům podařilo dosáhnout několika strategických vojenských úspěchů. Světoví státníci se mezitím navzájem předhánějí v různých mírumilovných prohlášeních, ale situace na východě Ukrajiny se stále nelepší. Revoluce na Ukrajině a svržení  legitimního prezidenta Janukovyče uvrhlo zemi do divoké bratrovražedné občanské války, ze které se velmi brzy stala celosvětová politická záležitost. Velmoci, zejména USA a Rusko, se navzájem obviňují z toho, kdo kritickou situaci způsobil, a navzájem na sebe uvalují nové a nové ekonomické sankce. Jaké jsou ale možnosti ukončení tohoto konfliktu?

Pokud by světoví vůdci opravdu chtěli okamžitý klid zbraní a mír, bylo by nutné nově vzniklá území pod nadvládou separatistů uznat jako autonomní. Znamenalo by to fakticky jejich odtržení od Ukrajiny, i když by formálně její součástí zůstaly. Vzhledem k tomu, že na obou stranách dochází i k útokům proti civilnímu obyvatelstvu, nepřipadá v úvahu, aby jedna bojující strana uznala nějakou formu kapitulace a vyklidila své pozice. Nemluvě o tom, že ruští obyvatelé východní Ukrajiny po událostech z posledních měsíců těžko mohou někdy v blízké budoucnosti projevovat kyjevskému režimu loajalitu. Na to již bylo prolito příliš krve.

Další možností je, že by byl současný stav konzervován a válečný stav by fakticky trval nadále, třeba i několik desetiletí. Nemuselo by reálně docházet k ozbrojeným střetům, podobně je tomu například na Kypru nebo mezi Severní a Jižní Koreou. Horší variantou této možnosti by byla nějaká účast mezinárodních mírových jednotek, ovšem objektivita a nestrannost takových jednotek je prizmatem historických zkušeností nereálná.

Třetí a bohužel i poslední možností je ukončení občanské války vojensky. Tedy výhrou jedné válčící strany a kapitulace protivníka. V takovém případě by došlo k výrazné ofenzivě a krveprolití. Příkladem z minulosti budiž operace Oluja (Bouře), při které byla v roce 1995 násilně zlikvidována Republika Srbská krajina a při které se postupující chorvatské jednotky dopouštěli válečných zločinů. Při této operaci tehdy došlo k plánovaným etnickým čistkám a celkovým výsledkem této operace jsou současné chorvatské hranice. A vzhledem k nepřehledné etnické situaci na východě Ukrajiny panují značné obavy, že by k etnickým čistkám nebo jiným válečným zločinům v případě nějaké výrazné ofenzivy došlo.

Obávám se, že jiná možnost řešení ukrajinské krize neexistuje. To, jestli se uvalují sankce na Rusko nebo ne, situaci nezlepší. Mnozí se naopak domnívají, že sankce, které EU na příkaz Američanů uvaluje proti Rusku, mají za cíl nejen oslabit Rusko jako protivníka ve studené válce, ale také oslabit i samotnou EU. Evropa, sama dostatečně ekonomicky zatěžkána některými regiony s nezodpovědným hospodařením a přebujelou imigrací, se dalším ekonomickým opatřením sankčního typu proti ruské velmoci oslabí ještě více. Nebo někdo reálně věří tomu, že sankce proti Rusku budou mít na ukrajinské separatisty nějaký větší vliv? Jestli ruská armáda skutečně zasahuje do bojů na Ukrajině je velmi těžké odhadnout, neboť zprávy z médií jsou neúměrně zatíženy propagandou a ideologií a jen velmi těžko jim lze věřit a považovat je za nestranné. Lze i pochybovat o mírumilovných úmyslech světových politických vůdců, kteří mají nejspíš s Ukrajinou úplně jiné plány, než přinášet "mír a lásku". A co obyčejní Ukrajinci, kteří nemohou normálně a pokojně žít ve své vlasti? Jen čas ukáže, kam se Ukrajinská krize bude ubývat.