Miloš Zeman a vulgarizace české politiky

Miloš Zeman v roli prezidenta ČR zdárně pokračuje v tom, v čem začal již jako předseda vlády v devadesátých letech - v postupné vulgarizaci české politické scény. Byl to právě on, kdo zavedl předražené státní zakázky, sprostou a arogantní mluvu v parlamentu a neskrývané nemorální chování jako nový standard.* Tyto jevy se za zemanovy vlády staly něčím zcela normálním a z politického močálu, do kterého nás Zeman na přelomu tisíciletí uvrhl, jsme se doposud nedokázali dostat. A to i přes to, že se vlády střídaly jedna za druhou a vládla nám pravice i levice. Všechny vlády převzali zemanův styl. Nyní, když je Miloš Zeman prezidentem, dále pokračuje v tom, co já nazývám vulgarizací české politiky.

Nejprve je nutné upřesnit pojem "vulgarizace", protože tím v žádném případě nemám na mysli sprosté výrazy. Ty Miloš Zeman bezesporu užívá a tedy ani v tomto chápání slova bych se omylu nedopustil. Já však mám na mysli širší souvislosti. Pojem vulgarizace jako odborný termín vyjadřuje zjednodušení, zhoršení kvality a úpadek daného odvětví. Právní historici tento pojem využívají pro označení jednoho z posledních období starověké římské říše, kdy se právo stávalo nekvalitním a hovoří se o tzv. vulgarizaci práva. Pro účely tohoto textu ovšem postačí chápat pojem "vulgarizace" zkrátka jako úpadek, jako něco negativního. A právě to nejlépe vystihuje spátečnictví a celkový vliv Miloše Zemana na českou politickou kulturu.

Všeobecně je jako nejtemnější doba české moderní politiky považována tzv. opoziční smlouva, díky které mohl Miloš Zeman vládnou de facto neomezeně, i když za podpory ze strany ODS. Nicméně hlavním viníkem situace bezpochyby zůstává sám Zeman, který situace využil k tomu, aby se strategických postů a firem zmocnili lidé z jeho okolí (to ovšem nesnižuje vinu ODS a Václava Klause). Od té doby se stín pochybností vznáší prakticky nad všemi státními zakázkami, počínaje výstavbou dálnic a konče nákupem vojenské techniky. Počátek devadesátých let a léta transformace ekonomiky byla divoká a došlo v této době k mnoha omylům. Avšak s tím, s čím příšel Miloš Zeman v době opoziční smlouvy, tedy s naprosto otevřeným a arogantním mafiánstvím, se již první polovina devadesátých let vůbec nedala srovnávat. Politikaření Zeman přivedl do úplně nových rozměrů. Od zemanovy vlády zločinci přestaly být zločinci a stali se z nich lobbisté a politici a mnozí z těch, kteří za zemanovy vlády začaly parazitovat na českém hospodářství, se na významných postech drží dodnes.

Jak jsem již uvedl, následky hrozivé zemanovy vlády si poneseme jako břímě ještě dlouhá desetiletí. Ale vraťme se k Miloši Zemanovi jako prezidentovi. Již od svého zvolení vytrvale popírá všechny zavedené pořádky v české politice, které ještě fungovaly. Zákony a pravidla ohýbá jako zkušený mafián (a zcela ignoruje účel a smysl dotčených norem) a veškeré jeho činnosti směřují k popření většiny věcí, které byly za posledních dvacet pět let dosaženy. A tím nemám na mysli jen jeho levicovou politickou orientaci. Jeho fatální neúcta k tradicím a neskutečná arogance a drzost, s jakou vystupuje a jedná, z něj činí nebezpečný precedens. Raději vůbec nebudu zmiňovat časté lživé vyjádření, ať již z úst mluvčích, tajemníků nebo přímo z úst samotného Zemana, kterými se snaží omluvit opakované excesy, což je však v konečném důsledku mimořádně ostudné (např. opilost při oficiálních akcích, legrační odůvodnění používání nevhodných výrazů, apod.).

Ať se již Václav Klaus jako prezident choval jakkoliv a bez ohledu na to, zda s některými jeho kroky nesouhlasíme, chování Miloše Zemana v tomto ohledu dosáhlo naprosto astronomických rozměrů. Alkoholismus, drzé vyjadřování a chování na velmi nízké úrovni - to vše fatálním způsobem devalvuje úřad prezidenta. Kdybychom rozdělili naše bývalé prezidenty na dvě skupiny, do jedné zařadili T. G. Masaryka nebo E. Beneše, zatímco do druhé bychom vložili K. Gottwalda a G. Husáka, je myslím zcela zřejmé, do které skupiny by patřil Miloš Zeman. A to nejen svou nabubřelostí a názory, kterými pokřivuje veškeré naše zkušenosti z minulosti (což je pro ortodoxní levičáky tak typické), ale i alkoholismem, nespisovnou mluvou a celkově nevhodným chováním. Chování Miloše Zemana jako prezidenta je zcela nepřijatelné a ostudné. Omlouvat to špatným chováním studentů při demonstracích je zcela nesmyslné, neboť prezident má v popisu práce reprezentovat národ a chovat se důstojně (a je za to i placený).

Já, jako vytrvalý příznivec přímé volby prezidenta, však musím zvednout varovný prst. Velmi neklidně očekávám další volbu, ve které s největší pravděpodobností bude Miloš Zeman opět kandidovat. Pokud by totiž u českých voličů uspěl i podruhé a to i přes veškeré přešlapy a nepřístojnosti, kterých se dopustil, a ještě do konce prvního volebního období jistě i dopustí, znamenalo by to bohužel jediné - český volič si přímou volbu nezaslouží. Cítil bych se jako Mistr Jan v kostnické věznici, kterého papeženci přesvědčili o jeho omylu, a musel bych své učení o přímé volbě prezidenta odvolat. 

Události, k nimž došlo 17. listopadu 2014, jsou na jednu stranu velmi politováníhodné. Fyzické nebo verbální útoky na hlavu státu neschvaluji, ovšem omlouvám je. Byť jsem se sám demonstrací účastnil jen okrajově a po Zemanovi bych určitě vajíčka neházel, nemohu ignorovat to, že svým chováním a jednáním si Miloš Zeman sám zavinil, že se stal terčem takových útoků. Když bych ale měl vyjádřit nesouhlas s průběhem protizemanovských demonstrací, co bych měl poradit nespokojeným občanům? Jak jinak mají vyjádřit nesouhlas? V dalších parlamentních volbách? Ano, jistě, to by bylo demokratické. Avšak demokratické byly demonstrace 17. listopadu, ať již v roce 1989, tak i v roce 2014 - lid dal svobodně najevo nesouhlas s jednáním vlády, resp. prezidenta. Nepleťme si demokracii s demokratistickým režimem, který si na demokracii jen hraje.

Trochu mi to příjde, že se Miloš Zeman chová jako malé dítě, které zkoumá hranice a mantinely, co všechno mu rodiče dovolí. Proto se v počátcích svého prezidentování choval poněkud mírněji a zlobit začal postupně a po jednotlivých krocích. To, že mu byla při nedávných demonstracích vystavena pomyslná červená karta od občanů, by mohlo znamenat, že už narazil na mantinel. Mohlo by to znamenat, že dostal pohlavek od maminky, aby se příště takového chování nedopouštěl. Jestli se dítě poučí a maminka ho příště už nebude muset fackovat, to ukáže až čas. Jestli prezident přestane porušovat právní a morální hodnoty a začne se chovat důstojně a v souladu s vážností prezidentského úřadu, to budeme moci vyhodnotit v dalších prezidentských volbách. 

*Pozn. Většina protestujících chtěla v pondělí 17. listopadu 2014 vyjádřit obecný nesouhlas s jednáním a chováním Miloše Zemana. To, že z toho některá média dělají výhradně protiruskou demonstraci, je účelové a nepravdivé. Demonstrace by se jistě konaly i tehdy, pokud by se Miloš Zeman vyjadřoval o putinově režimu sebevíc negativně a plně podporoval postoje USA a západních států. Pondělní demonstrace nebyly o světové, ale o české domácí politice.