Je pomoc syrským rodinám hrozbou pro českou a evropskou stabilitu?
V naší polistopadové historii se podobné pomoci dočkaly již například obyvatelé Bosny a Hercegoviny nebo Kosova, ovšem například obyvatelům Bělehradu při bombardování ze západních států nepomohl nikdo. Podobný osud měla i veškerá humanitární pomoc z Evropy a USA, která směřovala jen vybraným "spřízněným" oblastem. Nezaujatý pozorovatel se tedy nemůže zbavit dojmu, že pomoc patří a vždy patřila pouze některým národům a to podle diktátu aktuální mezinárodní politiky. Jde tedy ještě u humanismus a obyčejnou lidskou solidaritu? Když pomáháme lidem ze Sýrie, pomáháme i evropanům aktuálně postiženým válečným běsněním třeba v donětské oblasti? Taková pomoc by nám ale na poli mezinárodní politiky nejspíš tolik kreditu nepřínesla.
Nyní se bavíme o patnácti rodinách, o zhruba sedmi desítkách lidí. Na své lepší zítřky v Evropě však čekají miliony dalších a to nejen ze Sýrie, ale i z dalších asijských i afrických zemí. Touží po lepším životě, po vyšší životní úrovni, kterou v Evropě máme. Momentální záminka v podobě válečného konfliktu jim k vysněnému cíli může významně pomoci. Koneckonců třeba právě ze Sýrie k nám již po několik let proudí stovky imigrantů. Má ovšem Evropa, která je již nadmíru sužována problémy s přistěhovalci, dostatečné kapacity na přijetí dalších milionů ekonomických a jiných migrantů? Můžeme řešit přijetí sedmdesáti lidí, ale na azyl dychtivě čekají miliony jiných.
Někteří politikové tvrdí, že pomoc není trvalá a že příjimáme tyto imigranty pouze na přechodnou dobu. Po odeznění konfliktu bychom jim pomohli vrátit se zpět do své domoviny. Větší míru naivity u našich volených zástupců jsme si ani nemohli přát. Do Evropy se každoročně vrhají desetitisíce a statisíce ekonomických migrantů a ze všeho nejméně touží navracet se zpátky do svých chudých domovin. Jakmile jim jednou ukážeme vysokou životní úroveň, vodovodní síť, kanalizace, běžné zařízení domácností, moderní zázemí v nemocnicích a školách a celý náš evropský životní standart, lidem z chudých afrických a asijských zemí, kteří nikdy před tím na vlastní kůži nic takového nezažili, nemůžeme nabídnout nic za to, aby se vrátili zpět do své chudé vlasti, kde většinou nic z evropských vymožeností nebývá.
Miroslava Němcová (ODS) to velmi trefně okomentovala ve včerejším televizním rozhovoru: "Já myslím, že je přirozená a normální obava lidí, kteří vidí to, co se odehrává ve světě, vidí radikalizaci zejména v muslimských zemích, a vidí, jaké riziko to nese." Následně se podělila i o zkušenost parlamentních kolegů z Nizozemí, kteří při jedné oficiální návštěvě řekli, že byl fatální omyl předpokládat, že imigranti přicházející do Nizozemí pouze načerpají zkušenosti a následně se vrátí do své rodné země pozvednout její úroveň nebo se začlení do nizozemské společnosti a přijmou její kulturu a pravidla. Realita byla bohužel jiná a mnoho příznivců multikulturalismu muselo vystřízlivět. Připomínám, že Nizozemí má s imigrací mnohem větší zkušenosti, než my.
Syrské uprchlíky jsme ještě nepřijali a už se začíná pomalu objevovat názor, že počet imigrantů, co příjmeme, je moc nízký, že si můžeme vzhledem k naší životní úrovni dovolit mnohem větší počet. Jaký to ale bude mít důsledek v podobě snížení bezpečnosti v zemi? Dojde i ke snížení ekonomické životní úrovně stávajích obyvatel? Zkušenosti z okolních zemí, jako je Anglie, Francie, ale i Švédsko či Norsko, které se s imigračními problémy potýkají již řadu let, nám moc optimismu přidat nemohou. Ideály o tom, že cizinci z Afriky a Asie budou pracovat a vydělávat na důchody původních evropských obyvatel nebo se se zkušenostmi vrátí do své domoviny, se velmi rychle rozplynuly. Nově přichozí imigranti spolu s vlnou kriminality velmi často přináší i nezaměstnanost a sociální vyloučení. Místo, aby hostitelské zemi pomohli, jí naopak ještě více zatěžují jak po sociální, bezpečnostní, tak i ekonomické stránce. Ale nesmíme být věční pesimisté, třeba bude ČR první zemí v historii lidstva, kde v současné době tolik proklínaný multikulturalismus začne konečně fungovat. I když podle zkušeností s funguváním jiných věcí v naší zemi zatím zůstávám pesimistou.
Pokud jde o přijetí několika desítek pečlivě vybraných lidí, reálná rizika pro českou společnost jsou minimální (vzhledem ke zkušenostem s přijetím kosovských a bosenských uprchlíků). Avšak v případě přijetí několika stovek či tisíc lidí by problémy už nastat mohly. V případě přijetí desetitisíců nebo díky v budoucnu zavedeným kvótám i statisíců či snad i milionů (vzhldem k tomu, že touhu žít v Evropě mají desítky i stovky milionů lidí ze zemí třetího světa, nejde o čísla zdaleka nereálná) by problémy prokazatelně nastaly. Reálně by mohlo dojít k ohrožení stabilizace v Evropě, jak po stránce kulturní, sociální, ekonomické nebo i náboženské. V takovém případě optimismus musí jít stranou.
Bohdan Procházka
Srebrenica - proč došlo k masakru muslimských mužů?
V těchto dnech si připomínáme dvacáté výročí od tzv. srebrenického masakru. Nemohu si ale nepovšimnout zcela zásadní neobjektivnosti ze strany českých, potažmo světových, médií.
Bohdan Procházka
Kam kráčíš, Ukrajino? Patová situace
Situace na ukrajinském území se postupně dostala do patové situace. Separatisté stále ovládají některá východní území a vládním jednotkám se nedaří tato teritoria vojensky ovládnout a vzbouřence vytlačit. Naopak se separatistům podařilo dosáhnout několika strategických vojenských úspěchů. Světoví státníci se mezitím navzájem předhánějí v různých mírumilovných prohlášeních, ale situace na východě Ukrajiny se stále nelepší. Revoluce na Ukrajině a svržení legitimního prezidenta Janukovyče uvrhlo zemi do divoké bratrovražedné občanské války, ze které se velmi brzy stala celosvětová politická záležitost. Velmoci, zejména USA a Rusko, se navzájem obviňují z toho, kdo kritickou situaci způsobil, a navzájem na sebe uvalují nové a nové ekonomické sankce. Jaké jsou ale možnosti ukončení tohoto konfliktu?
Bohdan Procházka
Co dále s Řeckem? Aneb veká řecká černá díra.
Výsledky včerejších řeckých voleb jsou známy - vítězí krajně levicová strana Syriza, která reprezentuje nebezpečný směr. Ten směr, který Řecko přivedl v posledních desetiletích na samý okraj bankrotu. Řekové, místo aby se ponaučili a uvědomili si své chyby, hlasovali znovu pro směr umělého blahobytu na úkor zvyšujícího se zadlužení. Hlasují pro udržení neudržitelné životní úrovně. Vedení strany Syriza hlásá "Konec ponížení a utrpení", ale není to právě tohle, co si Řekové zaslouží? Žít v blahobytu na dluh, to není žádnou ctností. Co dále s Řeckem?
Bohdan Procházka
Jaký je dlouhodobý cíl islámského terorismu? Oč vlastně běží?
Již několik let je západní společnost stále více šokována teroristickými útoky ze strany islámských radikálů. Útoky jsou brutální a většinou směřují proti civilistům, proti obyčejným lidem. Mezi lidmi se šíří strach, který se mění v nenávist vůči Islámu jako celku a vztah mezi muslimy a členy tzv. západních civilizací se nebezpečně vyostřuje. Po nedávném útoku ve Francii v médiích vystupuje mnoho odborníků, kteří se snaží odpovědět na různé otázky, avšak jedna zásadní chybí. Co je vlastně dlouhodobým cílem těchto útoků? Co si od nich jejich osnovatelé slibují? Oč vlastně běží?
Bohdan Procházka
Miloš Zeman a vulgarizace české politiky
Miloš Zeman v roli prezidenta ČR zdárně pokračuje v tom, v čem začal již jako předseda vlády v devadesátých letech - v postupné vulgarizaci české politické scény. Byl to právě on, kdo zavedl předražené státní zakázky, sprostou a arogantní mluvu v parlamentu a neskrývané nemorální chování jako nový standard.* Tyto jevy se za zemanovy vlády staly něčím zcela normálním a z politického močálu, do kterého nás Zeman na přelomu tisíciletí uvrhl, jsme se doposud nedokázali dostat. A to i přes to, že se vlády střídaly jedna za druhou a vládla nám pravice i levice. Všechny vlády převzali zemanův styl. Nyní, když je Miloš Zeman prezidentem, dále pokračuje v tom, co já nazývám vulgarizací české politiky.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
Už žádné pálení triček. V Evropě se těch nenošených vyhodí až 32 milionů
Neprodaná zcela nová trička nebo mikiny často končí na skládkách. Výrobce uložení na skládce vyjde...
Rusko je ničivá síla, nespokojí se jen s částí Ukrajiny, myslí si Pavel
Rusko nám bude škodit a nespokojí se s tím, že získá jen část Ukrajiny, je přesvědčen český...
KOMENTÁŘ: Evropa udělala osudovou chybu. Migrace je druh nevojenské expanze
Premium Věcně nesmyslnou teorií multikulturalismu Evropa rozpoutala migrační vlnu, která starý kontinent...
Polsko tíží migrační tlak z Běloruska. Na hranici si vybuduje opevnění
Polsko vybuduje opevnění na své hranici s Běloruskem, aby čelilo migračnímu tlaku, který podle něj...
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1400x